e–Fyzika.cz
řekněte o nás kamarádům
Zajímavé stránky
- e-Matematika.cz
- e-Jazyky.cz
- Přijímací zkoušky nanečisto
- Doučování matematiky
- Přijímací zkoušky na VŠE
- Angličtina zdarma
- Maturitní otázky z matematiky
- Autoškola
Prokop Diviš
(26.3.1698 - 21.12.1765)
Prokop Diviš, vlastním jménem Václav Divíšek, se narodil na malé zemědělské usedlosti v blízkosti Žamberka. Jeho otec byl dvakrát ženat, a tak měl Prokop kromě čtyř sourozenců vlastních i dva nevlastní. Roku 1716 se stal studentem latinské školy ve Znojmě, náklady hradil premonstrátský klášter v Louce u Znojma. Tři roky poté ukončil studium a ještě o rok později v louckém klášteře 30. listopadu 1720 složil profesní slib, čímž se stal premonstrátským řeholníkem a přijal nové jméno: Prokop Diviš.
Elektrum
Je nutné podotknout, že žil na přelomu 17. a 18. století a jediná cesta ke vzdělání vedla přes církev, neboť hlavní centra učenosti v té době byla v klášterech.
Následovalo dalších devět let studia, po kterých byl jmenován pro tuto školu profesorem filosofie. Ta byla v té době složena ze dvou částí, nejen humanitní, ale také přírodovědné. Divišovy přednášky se lišily od přednášek jiných učitelů, protože při nich hojně předváděl různé pokusy. V tomto období byl také vysvěcen na kněze, a to 29. září 1726. V letech 1730 - 1735 vyučoval v klášteře i teologii. Doktorát z teologie získal v Salcburku v průběhu svého působení v Louce (přesně v roce 1733). Další doktorát získal Diviš v Olomouci, tentokrát z filosofie. Roku 1736 byl jmenován správcem menší farnosti v Příměticích u Znojma. Zde působil až do své smrti 21. prosince 1765 jen s krátkou přestávkou, a to v období 7. dubna 1741 - 10. července 1742, kdy byl za prusko-rakouské války pověřen místo uvězněného opata Nolbeka správou kláštera v Louce.
Divišovy experimenty
„Povětrnostní mašina“
Již za svého působení v louckém klášteře se Diviš zabýval hydrotechnikou a sestrojil několik vodovodů. Poté, co přesídlil na přímětickou faru, zřídil si zde malou laboratoř a začal se zajímat o statickou elektřinu. Sestrojil si přístroj "elektrum", který tvořila skleněná koule ve stojánku, při jejímž otáčení a tření získával elektřinu. S tímto přístrojem prováděl jednoduché elektrostatické pokusy. Při nich si začal uvědomovat, že blesk je vlastně obrovská elektrická jiskra a že její náboj by bylo možno z mraků vysát a odvést do země. K tomuto účelu sestrojil a 15. června 1754 vztyčil bleskosvod, nazvaný "povětrnostní mašina". Nepanuje jednotný názor, zda znal Diviš bleskosvod Franklinův, jisté je ale to, že na rozdíl od Franklinova byla "povětrnostní mašina" uzemněna. Diviš ale nechtěl jen blesky svádět do země, nýbrž i zabraňovat jejich vzniku. Stroj údajně fungoval. V roce 1759 však zavládlo velké sucho a obyvatelé Přímětic z přesvědčení, že na vině je právě tento vynález, následující rok mašinu zničili. Naštěstí Diviš zanechal podrobný popis ve svém pojednání "Descriptio machinae meteorologicae".
V tomto spise Magia naturalis zaznamenal Diviš všechny své poznatky z pokusů o elektřině.
Dalším vynálezem byl hudební nástroj "denisdor" (Denis d' or - Zlatý Diviš). Jednalo se o strunný nástroj poháněný elektrickým proudem, který údajně dokázal napodobovat různé hudební nástroje a dokonce i lidský hlas. Sám Diviš jej ovšem nikdy nepopsal. Denisdor byl několikrát stěhován, až se navždy ztratil.
Od roku 1750 se začal zajímat také o elektroléčbu. Léčil například epilepsii, revmatismus, duševní choroby a svalové křeče. O svých úspěších, vyléčení 10 osob z epilepsie, napsal 3. července 1755 dokonce dopis Akademii věd v Petrohradě. Po roce 1758 už ale nejsou o jeho léčení elektřinou žádné zprávy.
O Divišovy experimenty se zajímala také císařovna Marie Terezie, představitelka osvícenského absolutismu, která ho i pozvala na dvůr, aby pokusy před ní a jejím manželem Františkem Štěpánem Lotrinským demonstroval.